Dlouho jsem plánoval,že nechám své loutky hrát divadlo. Dlouho jsem o tom také mluvil, jak už to u nápadů bývá. Jenomže to musel být kamarád Pepa Formánek, který mne přizval ke spolupráci. Napsal román Mluviti pravdu. Podle mne čtivé dílko a já vyřezal loutky ke scénickému čtení této knihy. Mám rád lidi, kteří si hrají se svými představami, nelitují námahy, která je jaksi navíc, stačilo by jen napsat knihu a na autorském čtení ji prostě představit, přečíst pár kapitol... Ale jsou lidé, kterým to nestačí, snaží se věc dotáhnout až za viditelné možnosti. Díky za tyto lidi s invencí a představivostí, nepokojné a pozorující obrazy života proplouvajícího kolem nich, s touhou zasáhnout do těchto dějů i přes nebezpečí úrazů a zklamání... Díky za Pepu Formánka, který mi pomohl splnit si jedenu z mých představ...